ReadyGo, s.r.o.

Egypt se nachází na území afrického kontinentu se zhruba 63miliony obyvatel. Hranice Egypta tvoří Středozemní moře, Rudé moře a Izrael. Největší řeka, která protéká celou zemí od jihu k severu je Nil. Hlavním městem Egypta je Káhira s přibližně 15miliony obyvatel. Název Káhira město dostalo podle planety Mars (arabsky Al.Qáhir). Na území Egyptské arabské republiky je pro vstup nutné vyřídit vízum. V létě se teploty pohybují kolem 40 - 50?C , od podzimu až do dubna je teplota mnohem přijatelnější. Egypt je ideální místo pro klidnou a relax dovolenou, ale i pro dovolenou plnou poznávání, potápění, nákupů,nočního života a zábavy. Egypt je muslimskou zemí, proto se vyvarujte neslušnému jednání, skátkým sukním, výrazným dekoltům.

Fauna a flóra

Ze stromů jsou pro Egypt charakteristické datlové palmy, fíkovníky, olivovníky, meruňky a broskvoně. Vzácně se vyskytují růžově kvetoucí tamaryšky nebo žluté akácie. Velcí savci byli prakticky vyhubeni, žijí zde různé menší šelmy jako hyena, šakal, fenek. Běžnými živočichy jsou zde také ještěrky, varani, kobylky a škorpióni. Na Sinajském poloostrově žijí ještě divoce kozorožci a mufloni, na jihu Egypta gazely. V živočišné výrobě převládá chov skotu, oslů, velbloudů, ovcí a koz. Nil: Nil je jedinou stálou egyptskou řekou. Se svou délkou 6671 km (tato délka je počítána i s řekou Kagerou, samotný Nil pak má 5584 km) je nejdelší řekou na světě (povodí Nilu je 2 881 000 km2). Pramení severovýchodně od jezera Tanganika na území Burundi a protéká skrze Burundi, Rwandu, Tanzanii, Ugandu, Súdán a Egypt, kde ústí do Středozemního moře rozsáhlou deltou s dvěmi hlavními rameny (rozloha delty je 22 000 čtverečních km). Do doby než se spojí s Modrým Nilem má tok Nilu několik názvů. Ruvyronza, Ruvuvu, Kagera, L. Ukerewe, Victoria Nile, Albert Nile, Bahr al Jabal (Horský Nil), Bahr al Abyad (Bílý Nil) a Nahr an Níl. Dvakrát ročně přináší Nil Egyptu záplavy, a to v červnu a říjnu, které jsou způsobeny zesílením přítoků Modrého Nilu a Atbary. Díky výstavbě přehrad v Asuánu je však jeho tok silně regulován. První Malá Asuánská přehrada byla postavena v roce 1902 a roku 1971 byla dokončena druhá Asuánská přehrada. Suezský Průplav: Poplatky z Suezského průplavu jsou největším zdrojem příjmů. Suezský průplav spojuje Středozemní moře se Suezským zálivem a Rudým mořem. Kanál je 195 km dlouhý a min. 60 metrů široký. Díky shodné úrovni hladin obou moří nemá žádné vyrovnávací komory. Se stavbou kanálu bylo započato roku 1859 (25. duben) a roku 1869 (17. listopadu) byl kanál zprovozněn. První pokus o propojení Středozemního moře s mořem Rudým byl již v 13 století před. n. l., kdy byl prokopán kanál mezi Nilem a Rudým mořem. Kanál byl následně několikrát zanesen a opět zprovozněn až do 8 století n. l., kdy byl zanesen a vyschl navždy.

VODA

Ve všech hotelech je voda nezávadná, chemicky ošetřovaná. Ke konzumaci ve větším množství však není vhodná. V menším množství, např. k zapití prášku, ji použít lze. S vodou je třeba ŠETŘIT! Prameny sladké vody v Hurghadě nejsou a voda se do města dopravuje vodovody z Káhiry. V některých obdobích je zásobování vodou časově limitováno!

ZÁVADY

Zjištěné hrubé závady či nedostatky na hotelových pokojích je třeba neprodleně nahlásit zástupci CK, v případě jeho nepřítomnosti hotelové recepci. Pokud zákazník reklamuje tyto nedostatky až po příletu do ČR, musí mít písemné potvrzení o této vadě od zástupce CK nebo hotelu. Bez tohoto potvrzení není možné reklamaci řešit!Škody způsobené vlastní vinou na zařízení pokoje nebo hotelu, hradí účastník zájezdu v hotovosti a na místě.

ZTRÁTY

Doporučujeme uložit cestovní doklady, peníze, cenné předměty apod. do hotelových trezorů, které se nacházejí na pokojích nebo recepci.

RUČNÍKY, LŮŽKOVINY

Při týdenním pobytu se lůžkoviny vyměňují zpravidla 1 x týdně, v lepších hotelích 1 x denně, ručníky průběžně. Ručníky není dovoleno vynášet z hotelových pokojů.

OPALOVÁNÍ

V době od 11:00 do 14:00 hod. je největší intenzita slunečních paprsků, a proto se doporučuje pobyt nejlépe ve stínu. Pro opalování doporučujeme krémy s vysokým faktorem.

PLÁŽE

Zpravidla každý hotel vlastní hotelovou pláž. Ta je hotelovým hostům volně přístupná bez poplatku. Za použití lehátek a slunečníků se zpravidla na těchto plážích neplatí.

LÉKAŘ

V případě úrazu či akutního onemocnění je možné požádat hotelovou recepci o přivolání lékaře. Ve velkých hotelích je tzv. "hotelový lékař". Každé přivolání lékaře se hradí zpravidla vždy na místě V HOTOVOSTI a stojí cca 100 EGP. Pro zúčtování s příslušnou pojišťovnou v ČR je nutno vždy žádat ORIGINÁLY všech potřebných dokladů.

LÉKÁRNY

Jsou otevřené zpravidla denně s dlouhou otevírací dobou. Označené jsou nápisy PHARMACY v zelené barvě.

TAXI

Před nástupem do taxi je předem třeba s řidičem dohodnout cenu jízdného. Za cca 2 km zaplatíte okolo 15 EGP.Toto se netýká minibusů! Minibusy slouží jako městská hromadná doprava. Jsou označeny žlutým nápisem Hurghada service. Jízdné vybírá přímo řidič nebo jeho pomocník. Za jízdu cca 2 km se obvykle platí 1 EGP. Tyto minibusy staví dle přání zákazníka.

POŠTOVNÉ - POŠTA

Pošty jsou otevřeny od soboty do čtvrtka od 8 do 15 hodin. Pohlednice a dopisy do Evropy se frankují ve stejné výši, tj. známkou v hodnotě 1,25 EGP a dojdou asi za pět až sedm dní. Známky prodávají obchody se suvenýry a pošty, které se nachází v centru města. Ofrankovaná korespondence k odeslání se může předat i v recepci hotelu, která zajistí odeslání.

INTERNET

hodina surfování v četných internetových kavárnách stojí asi 10 EGP. Kdo cestuje s vlastním laptopem , toho v městských aglomeracích stojí přístup na internet stejně jako městský hovor, tedy asi 1 EGP. stačí vytočit přístupové číslo, např. 07 77 77 77, a připojit se bez hesla a jména uživatele.

BANKY

Nachází se na mnoha místech, ale jejich otevírací doba není pro turistu příliš příznivá. Jsou otevřené zpravidla od 08:30 do 13:00. Některé banky jsou v pátek nebo v neděli zcela zavřené.Doporučujeme měnit peníze v hotelové směnárně.

PENÍZE

Oficiální měnou v Egyptě je Egyptská libra (EGP), která se skládá ze 100 piastrů.
V oběhu jsou tyto mince a bankovky:
*mince v hodnotě 5, 10, 25 piastrů
*bankovky v hodnotě 25 a 50 piastrů!
*bankovky v hodnotě 1, 5, 10, 20, 50 a 100 liber!

Pozor na záměnu piastrových a librových bankovek!!! Pro všechna směnárenská místa v Egyptě platí jednotný kurz! V některých obchodech, zpravidla na trzích, je možné platit i volně směnitelnou měnou. Hotelové směnárny jsou otevřené zpravidla dopoledne po snídani a v pozdních odpoledních hodinách a v průběhu večeře.

OTEVÍRACÍ DOBY

Nakupovat v Egyptě můžete od 10 hodin dopoledne do 20 hodin večer, v pátek až od 14 hodin. na nákupních třídách, ve městech a na promenádách letovisek bývá často otevřeno až do 23 hodin. banky mají v pátek a v sobotu zavřeno. V době ramadánu platí jiné otevírací doby.

TELEFONOVÁNÍ

Je možné z hotelové recepce a veřejných automatů. Telefonické hovory do Evropy jsou velmi drahé, stojí asi 1 EUR za minutu. Při volání z hotelů a vlastních mobilních telefonů se cena ještě několikanásobně zvyšuje RECEPCE: Za 3 min. hovoru se účtuje jednotná taxa ve výši cca 35 EGP.
AUTOMATY: Volá se pomocí tel. Karty, které se prodávají za 10, 15, 20 LE v tel. ústředně v centru města (tzv. Telephone Center). Dejte pozor, aby karty byly v neporušeném obalu.

VOLÁNÍ DO ČR:

00420 + číslo volané stanice

VOLÁNÍ DO SR:

00421 + číslo volané stanice

Důležitá telefonní:

123 první pomoc
122 policie
126 turistická policie
125 hasiči Káhira a v Alexandrii 180.

• Od 20 000 př. Kristem Kolem Nilu a v savanách dnešní Západní pouště žijí nomádi
• Od 5000 př. KristemSavany vysychají a kmeny, které tam žili, se stěhují do úrodného údolí Nilu
• Od 3300 př. KristemPrvní regionální království.
• Je vynalezeno písmo
• Od 3032 př. Kristem1. a 2. dynastie, faraón Menes zakládá Memfidu, počátek vysoké kultury
• Od 2670 př. KristemStará říše. Imhotep staví stupňovitou stavbu v Sakkáře, později vznikly pyramidy v Gíze
• Od 2160 př. KristemHorní Egypt se stává nezávislý
• Od 1550 př. KristemVznikají chrámy v Luxoru a Abú Simbelu
• 332 př. KristemAlexandr Veliký dobývá Egypt a zakládá město Alexandrie
• 31 př. KristemCísař Augustu (Octavianus) vítězí nad Kleopatřinou flotilou
• 3. století po KristuV Egyptě se šíří křesťanství 639Amr Ibn al-As dobývá Egypt, vítězí islám Od roku 639období Fátimovců
• Od roku 1250Vláda Mamlúků
• Od roku 1517 Egypt se stává provincií osmanské říše
• 1798 - 1801Napoleonovo tažení do Egypta, počátky egyptologie
• 1805 - 1848Egyptu vládne Muhammad Ali a otevírá zemi Evropě
• 1882 Egypt obsazují Britové,
• od roku 1914 je zřízen protektorát
• 1952 - 1953svobodní důstojníci s Násirem v čele svrhnou krále, Násir se stává prezidentem
• 1967Šestidenní válka, Egypt ztrácí Sinaj
• 1973Říjnová válka s Izraelem 1979V Camp Davidu je uzavřena mírová smlouva s Izraelem
• 1992 - 1997Teroristické atentáty islámských extrémistů na turisty a Kopty
• Od roku 1999 Hospodářská krize vyvolána nedostatkem deviz a znehodnocením egyptské libry

Počet egyptských bohů, jejichž jména dnes známe je okolo 2500 a možná i vyšší. U řady jmen je však shluk souhlásek to jediné co o daném bohu víme. Abychom pochopili pestrost egyptských svatých postav, vrátíme se do historie.
Na území Egypta bylo vytvořeno 42 samostatných států - tzv. žup. Každá ze žup měla svou vládu, která sídlila v hlavním městě župy, jehož bůh se pak stal i hlavním bohem celé župy, zároveň byl na hlavního boha, tentokrát říše mrtvých, povýšen i bůh pohřebiště hlavního města. Postupem času došlo ke sjednocení jednotlivých žup a vytvoření dvou samostatných států - Horního a Dolního Egypta. Kdy Horní Egypt byl vytvořen z 22 žup a Dolní z 20. I po spojení si župy zachovávaly svou určitou samosprávu, která vydržela až do doby zániku samostatnosti Egypta. Hlavním bohem Horního Egypta se stal bůh Sutech a Egypta Dolního bůh Hor. Při sjednocení obou zemí, které se neobešlo bez řinkotu zbraní, mezi sebou zápolili i oba dva bohové. Hlavním bohem celé země se pak stal bůh Hor, z čehož je patrné, že Dolní Egypt vyšel z bitvy mezi zeměmi vítězně. Sutech jakožto poražený bůh si postupem času vysloužil titul boha zlého a obávaného. Bozi, kteří byli sesazeni ze svého trůnu hlavního božstva nezanikali, nýbrž si nadále drželi své postavení, které jim náleželo v mytologii. Kromě toho, že různě klesali a stoupali na hierarchickém žebříčku, měli kněží i jejich funkce, tak aby zapadali do nového rámce hlavního božstva. Výsledkem bylo, že syn se stal otcem svého otce, bůh x-tého pokolení byl povýšen na stvořitele všech bohů apod. V důsledku manipulace s bohy zákonitě docházelo k nesrovnalostem mezi jejich podstatou, a tak kněží různě upravovali vlastnosti bohů a jednotlivé bohy shodných charakteristik slučovali do jedné postavy.

Říše mrtvých

vedle bohů "pro živé" byli i bozi mrtvých. Každé pohřebiště mělo tedy svého boha, kteří se stejně jako tomu bylo v říši živých, podvolit hlavnímu centrálnímu bohu a tím se stal Usire. Někteří bohové z významnějších žup se stali Usirovými služebníky a ti méně významní zanikli a dnes o nich nevíme vůbec nic.

Posmrtný život

Víra v posmrtný život je, stejně jako celé egyptské náboženství, jednou velkou zamotanou hádankou. I zde platí, že se postupně měnil a vyvíjel názor na smrt a posmrtný život a s tím se měnili i pohřební způsoby a rituály. Základní myšlenka, která spojoval představy ve všech dobách, rozlišovala tři složky člověka - tělo, duše (Ba) a duch (Ka). V nejstarších dobách se Egypťané dematerializací ducha nikterak nezaobírali, v jeho posmrtný život však byli přesvědčeni, o čemž svědčí nálezy hrobů s výbavou obsahující potraviny a nápoje, osobní předměty, zbraně a nářadí. Později vznikla představa, že k odloučení ducha dochází po odstranění masa od kostí zemřelého (údajně vznikla na základě poznatku, že mrtvola se buď sama rozpadne anebo ji ohlodají šakali - ti pak byli ztotožněni s bohy, kteří vzali šakalí podobu, aby pomohli duchu v odloučení). Proto Egypťané sami napomáhali duchu a odstraňovali maso a kosti opalovali. Tato víra tedy nakonec vyústila v první pokusy o mumifikaci. Smyslem mumifikace tedy bylo zabezpečení těla během odloučení ducha. Stejně jako vše ostatní podléhala i představa o životě na onom světě vývoji. V nejranějších dobách byli duchové odkázáni na potravu, kterou jim obětují jejich pozůstalí, zejména pak syn, neboť na ostatní příbuzné nebyl v tomto směru spoleh. Z tohoto důvodu byla v Egyptě rozšířena adopce synů. Neměl-li kdo duchovi obětovat stravu, musel ji duch buď krást ostatním duchům, nebo byl nucen živit se vlastními výkaly. Již záhy byly do hrobů mimo jiné vkládány sošky sluhů a žen pro obveselení. Aby se z sošky mohla stát živá bytost, muselo nad ní být proneseno magické říkadlo. Postupně se do hrobů vkládaly všechny možné předměty, resp. jejich zmenšeniny, nebo výjevy jako lov apod., aby duch mohl žít v blahobytu. Pro život v západní říši byla, stejně jako na zemi, nutná práce. Z tohoto důvodu byly do hrobů vkládány sošky zesnulého tzv. vešebty, kteří se proměňovali a fyzickou práci vykonávali za ducha. V jednom hrobu bylo takových sošek nalezeno 365.

Ach

Ach byla jakási nemateriální část v každém člověku, která vznikala při zrození a zůstávala i po smrti jedince. Ach byla zdrojem psychických a intelektuálních schopností člověka. Aby Ach mohla existovat i po smrti, muselo být tělo správně mumifikováno a za předepsaných obřadů uloženo do hrobky. Pozůstalí pak přinášeli Ach zesnulého oběti v podobě potravin a nápojů.

Achom

Původně se nazývaly všechny božské bytosti, duchové a démoni obecně. Později se význam rozrostl i na sochy a malby bohů a také na mumie.

Amon (Amun)

Jeden z nejvyšších bohů, později i nejvyšší. Bůh, který vznikl jako první a jehož podstatu nikdo nezná, stvořitel a Pán světa. Zobrazován bývá v lidské podobě s korunou na hlavě, slunečním kotoučem a dvěmi pštrosími péry. Amonovým posvátným zvířetem byl beran, zobrazovaný obvykle v podobě sfingy. Centrem Amonova kultu byl Karnak, kde se nachází i velká alej beraních sfing.

Aton

Bůh slunce a Slunce samotné. Za vlády Achnatona byl Aton prohlášen za jediného boha a došlo tak k zavedení monoteizmu namísto doposavadního mnohobožství. Po Achnatonově smrti byl opět obnoven dřívější systém mnohobožství.

Banebdžet

Bůh plodnosti, symbolizovaný obvykle beranem, někdy i kozlem. Byl považován i za pána zvířat. Eset (Isis) Manželka boha Usira matka boha Hora. Nejuctívanější bohyně starého Egypta. Eset byla jakýmsi ideálem ženy: ušlechtilá, krásná, milující, věrná, měla velký cit pro mateřství. K tomu byla ještě vybavena kouzelnou mocí, kterou využívala výhradně ke konání dobra a k hájení spravedlnosti. Uctívání bohyně Eset se rozšířilo i do několika dalších zemí. Její kult převzali např.Řekové a Římané.

Fénix

Posvátná volavka, která se zrodila ze sebe sama. Symbol života obn

Hah

Bůh nekonečnosti prostoru a času, dárce nesmrtelnosti.

Hor (Horus, Harachtej)

Jeden z nejdůležitějších a nejstarších bohů Egypta. Bůh v podobě sokola nebo muže se sokolí hlavou. Bůh slunce, nebe, světla, dědic pozemského panství boha Usira a božský vládce Egypta. Samotný bůh Hor je natolik složitý, že je nutné rozlišovat několik bohů Horů (asi 20) a to podle pojetí a doby. Hor existoval již před vznikem Egypta a dokonce ještě dlouho po něm. Přijali ho jak Řekové, tak Římané. Asi nejdůležitější funkcí Hora byla funkce boha egyptského krále. Toho nejen chránil, ale dokonce se do něj i vtěloval. Egyptští králové se nechávali nazývat jeho jménem a prohlašovali se za jeho vtělení

Maat

Bohyně pravdy a spravedlnosti, zákonnosti, práva a celého společenského řádu. Jejím jménem se vykonávala státní a soudní moc. Účastnila se obřadu "vážení srdce". Zobrazována byla jako žena se pštrosím perem na hlavě.

Mešenet

Bohyně porodu a místa narození člověka, vyobrazovaná jako cihla s lidskou hlavou.

Re

Bůh slunce a slunce samo. Slunce bylo podle představ Egypťanů jeho tělem. Byl to jeden z nejvyšších a nejstarších bohů. Byl považován (stejně jako někteří další bohové) za stvořitele a vládce.. Re každé ráno vyplul na své sluneční lodi a svými paprsky dával životadárné světlo a teplo. Večer pak vpul za obzor. Re vykonal čtyři původní zásluhy pro lidstvo: stvořil vzduch, stvořil nilskou záplavu, poučil je o tom, co je na onom světě, aby přinášeli objeti bohům i mrtvým a především stvořil lidstvo samé.

Posvátná zvířata

Narozdíl od našich obvyklých představ se kult uctívání zvířat rozvíjí až v období Nové říše a největšího rozsahu dosahuje za vlády Ptolemaiovců a tedy nikoli v dobách nejstarší, jak bychom se mohli mylně domnívat. Naopak, v nejstarších dobách hrál tento kult zcela podřadnou roli. Miliony mumifikovaných zvířat jsou však důkazem, že tento kult nabyl obrovského významu. Každého, kdo kdy viděl některý z egyptských reliéfů, musí nyní napadnout souvislost s živými zvířaty a vyobrazení egyptských bohů jako zvířete, popř. s některou jeho částí. A je to tak správně, nezapomeňme ale, že jsme v Egyptě a to by bylo, aby si kněží nevymyslili různá ale. Zásadním rozdílem mezi zvířetem a zvířecím vyobrazením boha spočívá v tom, že vyobrazení je symbolem dotyčného boha, zatímco živé zvíře není jen pouhým symbolem, nýbrž je skutečným vtělením boha.

Býk

Posvátné zvíře, uctívané pod různými jmény od nejstarších dob v celém Egyptě. Byl pokládán za symbol nebo ztělesnění síly a plodnosti. Jeho kult měl v různých městech celkem shodné rysy a patřil k nehonosnějším, jichž se kdy zvířeti dostalo. V egyptských textech se s ním setkáváme často v překvapujících souvislostech; král je nazýván například "Mocným býkem", měsíc "Býkem mezi hvězdami" apod. V metaforické řeči Egypťanů znamenal býk zhruba to co ve všední řeči "velitel", "vládce", "ten, kdo poroučí".

Had

Had bylo posvátné zvíře, uctívané pod různými jmény a zosobňující různé bohy; symbol zdraví a života. Had hrál v egyptských mýtech a legendách významnou roli, jež odrážela rozporný vztah, který měli k němu lidé: strach z jeho uštknutí, obdiv k jeho mrštnosti, odpor k jeho slizkému tělu, údiv nad jeho schopností svléknout ze sebe kůži, a tím se podle všeobecného přesvědčení omladit. Strach je přiměl k tomu, aby se mu klaněli a uctíváním si ho získali; ovšem také k tomu, aby ho hubili. Nebezpečí, jímž hrozil, se snažili odvrátit zaříkáváním a amulety nebo obrátit proti jinému nebezpečí.

Kobra

Kobra byla posvátný had, ztělesnění bohyně Vedžoy a některých jiných božstev; symbol božské a královské moci. Kobra byla pokládána také za zvláštní ochránkyni egyptského krále, a to od nejstarších do nejpozdějších dob. Symbolem této ochranné moci byla královská čelenka v její podobě, zvaná ureaus. Posvátná kobra čili ureaus je na všech vyobrazeních egyptských panovníků, počínaje nástupců krále Meniho a konče římskými císaři, ať mají na hlavě kteroukoli z mnoha egyptských korun. Je též na vyobrazeních všech slunečních bohů a bohyň, často i královen a královských synů. Vztyčené hlavy posvátných kober chránily také místa králova posledním odpočinku; nejstarším zachovaným dokladem jejich funkce je "Kobří zeď" u stupňovité pyramidy krále Džosera, nejznámějším pak výzdoba skříně pro tzv. "kanopské vázy" krále Tutanchamona, kterou tvoří téměř stovka kober z pozlaceného dřeva. Podle tradice, která ale není archeologicky doložena, byly prý posvátné kobry chovány v některých chrámech, kde měly vyhrazeny zvláštní místnosti. Podle jiné tradice, známe zejména v souvislosti s královnou Kleopatrou, zaručovalo kobří uštknutí nesmrtelnost a božství.

Skarab

Posvátný brouk, uctívaný jako bůh slunce. Existuje samozřejmě i dnes a nazývá e vruboun posvátný (hovnivál). Egyptsky se jmenoval Cheprer a jako o bohu se os něm mluví ve stejnojmenném hesle. Jeho soch nebo sošky měly kultovní a magické účely. Tzv. srdeční skaraby, které se vkládaly do mumifikovaných těl místo srdce, měly sloužit zemřelému při "posledním soudu", aby jeho srdce (tj. svědomí) nebylo na vahách spravedlnosti lehčí než péro bohyně pravdy a spravedlnosti Maat, a na spodní straně měly citát z Knihy mrtvých. Další skupinou jsou skaraby s funkcí amuletů, jež mívaly lidskou, žabí, hadí nebo nějakou jinou hlavu; bývaly podélně provrtané, aby se mohly nosit na niti kolem krku. Jinou skupinu tvoří pečetní skaraby, které se zasazovaly do prstenů a daly se otočit okolo své osy; na spodní straně bývaly opatřeny jménem nebo nápisem.

Sokol

Posvátný pták a ztělesnění několika bohů, především Hora. Těšil se posvátné úctě v celém Egyptě, a to už od předhistorických dob. Byl tam znám jako pták, který létal ze všech nejrychleji a nejvýš, vynikal silou a obratností, dovedl vždy zvítězit v útoku a zmocnit se tak vyhlédnuté kořisti; měl tedy vlastnosti, které byly podle egyptských představ považovány za božské. Egypťané si v něm ztělesnili celou řadu bohů místních kultů, především boha slunce a nebe Hora, který se stal pravděpodobně prvním bohem uctívaným po celém Egyptě. Kult Hora vedl posílení ke kultu sokola a k přenášení jeho podoby na jiné bohy, zejména na boha slunce Re. Zároveň měl za následek postupný zánik kultu místních sokolích bohů a jejich splývání s Horem. Sokolem egyptského kultu byl podle vyobrazení a mumií "sokol stěhovavý". Žije v Egyptě dodnes, vyskytuje se tam však nepochybně mnohem vzácněji než ve starověku. V egyptologické literatuře, zejména populární, se setkáváme se sokolem obvykle na prvním místě "hieroglyfické abecedy". V egyptštině se jím označovala neznělá polosamohláska, podobná arabské hanze, kterou zjednodušeně přepisujeme jako "a" (v egyptologické literatuře pak znakem 3).

Šakal

Je pouštní zvíře, ztělesňující ochranné bohy mrtvých a pohřebišť. Byl zobrazován v podobě boha Anupa (Anúbise), Duamutefa, Chentiamenti a Vepvovet. Na sochách a reliéfech lze v těchto bozích, resp. zvířatech většinou bezpečně poznat šakala. V některých případech je to však sporné, což platí také o mumiích a kostrách těchto zvířat z různých pohřebišť. Kromě šakalů ztělesňujících výše uvedené bohy známe z egyptských památek nemálo šakalů s jinými funkcemi. Podle velkého Harrisova papyru ze sklonku Nové říše táhlo zpřežení šakalů loď boha slunce Re, když se vracela posvětím od západu na východ. Podle textů rakví ze Střední říše a pozdějších dob táhli šakalové na noční obloze loď boha měsíce Thovta. V hornoegyptském Nechenu (Hierakónpoli, dnešním Kóm el-Ahmaru) dostávali podle tamějších představ šakalí podobu duchové mrtvých. Hieroglyfický znak šakala byl determinativem "správce kraje", tj. uváděl v textu jeho titul a jméno. Šakal s devíti spoutanými zajatci byl pečetním znakem vesetského královského pohřebiště, proslulého Údolí králů na levém břehu Nilu proti Luxoru.

Mumie

Zatím co o sfingách se říká, že jsou záhadné, a o pyramidách, že jsou monstrózní, mumie se po staletí považují za strašidelné.Ve špatných románech, hrách i filmech sloužily mumie jako rekvizity, které měly divákům nahnat hrůzu. "Mumie je vlastně to, co lze nalézt v hrobech balzamovaných lidí" napsal Hortus Sanitatis ve svém lékařském díle z roku 1557. Měl pravdu. Arabské slovo múmíja označovalo původně druh přírodní smůly, které se používalo v lékařství. Tato smůla patřila mezi substance, jichž se po řadě zkoušek a neúspěchů začalo používat k balzamování mrtvých. Z hrobů se dostala do evropských lékáren, kde se prodávala až do 19. stol. Během doby se přestal dělat rozdíl mezi slovy "mumie" a "múmíja" a bohatým pacientům se podávaly na prášek rozpadlé lidské pozůstatky jako vzácná medicína.

Mumifikace

Pro život na onom světě se muselo uchovat tělo nebožtíka. Byla to zdlouhavá a nákladná práce: Odborníci balzamovači začali nejdříve tím, že železným háčkem vytáhli nosními dírkami co největší část mozku, a co nešlo háčkem konzervovali s drogami; potom ostrým kamenným nožem otevřeli trup, vyjmuli vnitřnosti a břišní dutina se pak vymyla palmovým vínem a roztokem z rozmělněných bylin. Potom ji naplnili čistou rozetřenou myrhou, kassií a různými aromatickými látkami, s výjimkou kadidla; na to otvor zašili a tělo uložili na 70 dnů do natronu tak, aby bylo celé zakryto. Když uplynula tato doba - její délka nesměla překročit - tělo se omyje a zavine od hlavy až k patě do plátna nařezaného na pruhy. Ty jsou na spodní straně natřeny pryskyřicí, které používali Egypťané místo klihu. V tomto stavu se pak tělo vrátí rodině, kteří dají vyrobit dřevěnou schránku ve tvaru lidské postavy a tělo do ní uloží. Schránka je pak neprodyšně uzavřena a uložena v hrobce tím způsobem, že stojí opřena o stěnu.S mumifikacemi se začalo v dobách stavitelů pyramid. Masky se v tehdejších dobách vyráběly z ušlechtilých materiálů (Tutanchamonova maska je z ryzího zlata) - z počátku to však byly docela obyčejné štukové odlitky.

Islám

Islám vznikl na počátku 7.st. v oblasti Hidžázu, tehdejšího centra arabské civilizace. Akcentuje strohé jednobožství (Alláh), nerozvíjí však příliš představy metafyzické, nýbrž spíše moralistní a rituální. Je to monoteistické náboženství uznávající Alláha jako jediného boha, a hlásané Mohamedem, jeho Prorokem (není Boha kromě Alláha a Mohamed je jeho posel). Písmem svatým je Korán, sbírka textů, přednášených Mohamedem v průběhu jeho více než dvacetileté prorocké činnosti a jím považovaných ze zjevení boží. Mohamed (Muhammad, tj. nadmíru velebný) se narodil podle nezaručených zpráv v roce 570 n.l. v Mekce, v rodině spřízněné s Kurajšovci, kteří hráli významnou úlohu v mekkánském politickém i obchodním životě. Ve svých 25 letech se Mohamed oženil s bohatou o 15 let starší vdovou Chadidžou, z jejich šesti dětí pouze nejmladší dcera Fátima zaujala významné místo v historii islámu.Hmotně zajištěn a pravděpodobně sužován hlubokými psychickými krizemi trávil Mohamed čas v poušti při meditacích, kde se mu zjevoval archanděl Gabriel a diktoval mu verše Koránu. Poprvé se tak mělo stát v roce 609, kdy bylo Mohamedovi asi 40 let. Od tohoto data až do roku 622 nabyl Korán své skoro definitivní podoby a Mohamed začal svá zjevení veřejně. V březnu 632 řídil Mohamed osobně pouť do Mekky a stanovil přesný rituál a obřady. V červnu téhož roku nečekaně zemřel. Medínská mešita s jeho náhrobkem je druhým nejuctívanějším místem muslimů.

PĚT ZÁKLADNÍCH PILÍŘŮ ISLÁMU:

- VÍRA V JEDINÉHO BOHA - ALLÁHA
- 5x DENNĚ VYKONÁVAT MODLITBU
- POSKYTOVAT ALMUŽNY CHUDÝM
- DODRŽOVAT PŮST V MĚSÍCI RAMADÁNU
- ALESPOŇ 1 x ZA ŽIVOT VYKONAT POUŤ DO MEKKY

Věřící vykonává modlitby v mešitě, po důkladné rituální očistě. Nevěřícím je vstup do mešit zakázán, i když už dnes jsou některé mešity přístupné i turistům. Turista, který má zájem navštívit mešitu, musí dbát některých pravidel:1/ před vstupem do mešity je třeba se zout a boty uložit na určené místo 2/ není dovolen vstup v krátkých kalhotách, s odhalenými rameny a pažemi.
Korán je posvátná kniha islámu, dělí se na jednotlivé kapitoly (súry) obsahu chiliastického i moralistně naučného.Zakladatel tohoto náboženství, prorok Muhammad, je považován za posledního a konečného proroka, posla Božího. Nové učení se zpočátku setkávalo se silným odporem vlivných rodů v Mekce, a proto v září r. 622 byl Muhammad nucen Mekku opustit a uchýlit se do Medíny. Od tohoto dne se počítá muslimský kalendář.Ramadán je muslimský postní měsíc. Jednou za rok se všechen veřejný i soukromý život v Egyptě řídí pravidly, která mají jen málo společného s pravidly platnými v ostatní dobu. Od východu do západu slunce se muslimové zříkají jídla, nápojů, sexu, parfémů a nikotinu. Všechny obchody, úřady a podniky zavírají tři hodiny před západem slunce a v okamžiku, kdy půst končí, panuje v ulicích hrobové ticho. Všichni sedí doma u stolů a dohánějí, co přes den zameškali. Ramadán končí třídenní slavností konce půstu. Rozdíl mezi křesťanstvím a islámem spočívá v chápání jedinosti Boha. Podle islámu nemůže mít Alláh (Bůh) syna. Alláh je nadpřirozený, jediný a nemá podobu. Z tohoto pohledu tedy nemůže být otcem. Ježíš tedy může být prorokem, nikoliv však synem Božím, tj. dalším Bohem.

Egypťané jsou mistry vegetariánské kuchyně. Ke všem pokrmům se v Egyptě podávají chlebové placky, kterým se říká aisch (čti éš) - život. Před každým hlavním jídlem se podává mnoho malých předkrmů, jimž se říká mezzen. Patří k nim chutné omáčky a další studené maličkosti. K nejoblíbenějším patří tahina, olejová sezamová pasta, dále hummus, hráškové pyré, a baba ghannuk, baklažánové pyré s česnekem. Hlavní teplý pokrm jedí Egypťané teprve pozdě večer, přes den zahánějí hlad sendviči. Maso je ještě pořád pro mnoho Egypťanů nedostupné, i v chudinských čtvrtích je často dražší než v Evropě. Maso se jako kebab kufta (mleté= skopové) griluje na dřevěném uhlí. Stejně se připravují také kuřata a holoubata. Po jídle se pije silná moka (káva) v malých šálcích, případně skleničkách, Podává se sladká, středně sladká nebo bez cukru.Velice oblíbeným nápojem je také černý čaj, a to jen s cukrem jako shai, nebo s mátovými lístky jako shai bi-nana. Kdo miluje čerstvě vylisované šťávy, připadá si v Egyptě jako v ráji. Všude dostane laciné šťávy, které tvoří často rozmixovaná dužina plodu. Zvlášť chutná je čerstvá mangová šťáva.

Stravovaní

Téměř všechny pobyty jsou nabízeny s polopenzí, tj. snídaně a večeře. Přesná doba podávání jídla je vždy uvedena u vchodu do restaurace. v hotelích s polopenzí nápoje nejsou součástí večeře a hradí se vždy na místě. Snídaně se podávají zhruba od 07:00 do 09:30 hod. Večeře se podávají zhruba od 19:00 do 21:30 hod. Na každé stravování je třeba mít sebou klíč od pokoje.

Egyptské Speciality

Jídla
Baba ghanung - pyré z dušených baklažánů a tahiny
Baklawa - ořechy plněné těstové taštičky
Fassuliya - fazole v rajské omáčce
Fater - egyptská varianta pizzy z tenkého křupavého listového těsta se sladkou či pikantní oblohou, případně plněná
Fatta - pokrm z chlebové placky obložené masem a rýží, prolitý vývarem
Fesikh - nasolená ryba, která se jí hlavně na jaře o svátku
Sham Al-Nessim Kebab - telecí nebo jehněčí maso grilované na rožni
Kufta - grilované masové šištička z hovězího či jehněčího masa
Kunafa - koláč z pečených vlasových nudlí s ořechy a sirupem
Kushari - nudlový pokrm s ořechy, orestovanou cibulí, rýží, hráškem a okořeněnou rajskou omáčkou
Lahma bi-khudaar - masové jídlo z jednoho hrnce se sezónní zeleninou
Mahallabiyya - pudink z rýžové mouky
Molokhiyya - národní pokrm, hustá zelná polévka připravovaná z rostliny podobné kopřivě
Pasterma - šunka ze sušeného hovězího či jehněčího masa obalená kořením
Shawarma - arabská varianta kebabu
Shish Tawuk - grilované kuře bez stehýnek
Sorbet Ads - typická egyptská čočková polévka
Umm Ali - dezert z listového těsta se šlehačkou zapečený s ořechy a rozinkami
Warra ainab vinné listy plněné okořeněnou rýží

Nápoje

Assier´assab - šťáva z cukrové třtiny
Helba - horký nápoj z vařené vachty trojlisté
Karkadeh - hodně slazený čaj z malvových květů
Sachleb - sladký mléčný nápoj s ořechy, kukuřičnou moukou a strouhaným kokosem

Orientační ceny

Vzhledem k velké variabilitě cen v egyptských obchodech a restauracích se třeba chápat níže uvedené ceny jako čistě orientační.

Jídlo

Polévka:	4 EGP	Hamburger:	7 EGP
Omeleta:	7 EGP	Pizza:	10 EGP
Steak:	20 EGP	Kuře 1:	18 EGP
Ryba:	20 EGP	Zel. salát:	5 EGP

Nápoje

Místní minerálky: zn. Baraka, Fizy, Melliti:	1 litru od 4 LE
Místní pivo zn. Stella - 0,7 l, Stella export:	8 LE
Stella home:	7 LE
Čaj: typický nápoj Egypťana. Nejčastější je mátový čaj:	1 šálet: 3 LE
Místní víno: Ptolemaios, Omar Khayam, obojí rosé.:	Láhev 0,7 l = 36 LE

UPOZORNĚNÍ

Alkoholické nápoje je možné zakoupit výlučně v hotelových barech a restauracích vyšší cenové skupiny anebo v obchodech Duty Free. Nápoje zakoupené v těchto prodejnách jsou velmi drahé. V žádném případě se nedoporučuje konzumovat rozlévané nápoje na bazarech, stejně jako konzumace mléka a jogurtů mimo hotel. Do nápojů nikdy nežádejte led, je zde nebezpečí infekce.

Většinu sportů můžete provozovat přímo v hotelovém areálu nebo jeho bezprostředním okolí. Protože většina hotelů stojí přímo u moře, jsou to především vodní sporty, které Vás mohou příjemně rozptýlit při Vašem pobytu na pláži.Vodní lyže, windsurfing, parachuting (let na padáku za člunem)... Dále je možné se věnovat sportům jako je tenis, stolní tenis, golf, minigolf, jízda na koni, vodní gymnastika apod.

Káhira

Největší město v Africe, metropole Egypta, se rozprostírá na okraji Sahary jako obrovský koberec. Je plná starobylých památek. Káhira je jeden ze symbolů z Knihy pohádek tisíc a jedné noci. "Je nebem na zemi pro všechny, kteří mají oči k vidění." Káhira je nejenom největším městem Afriky, ale i duchovním centrem celého arabského světa. V Káhiře se stále ještě setkáme s neuvěřitelnou a jedinečnou symbiózou všech možných životních stylů naší doby. V roce 1969 slavila tisící výročí svého založení. Je to ovšem velice skrovný odhad stáří, který si mohl dovolit právě jenom jeden z nejstarších kulturních národů naší planety. Káhira byla skutečně založena až v desátém století, ale jednotlivé její části byly osídleny již v místech prvního egyptského hlavního města staré egyptské říše Mennoferu (Memfidě), které bylo nejdůležitějším předchůdcem dnešní Káhiry.

Pamětihodnosti

• Cairo Tower - 187 metrů vysoká stavba, ze které můžete shlédnout pyramidy
• Islámské Staré město - Při procházce starým městem se můžete ponořit do nefalšovaného orientu. Islámská čtvrť je mohutným labyrintem úzkých uliček, dvorků, prolínajících se s bazary, trhy, středověkými mešitami, hrobkami, mauzolei, čtvrť, kde prostý Arab žije svůj život stejně jako před několika staletími a kde se ani za několik staletí nic nezmění, ani nejrozličnější pachy, vůně, ani hromady odpadků a špíny. Muzeum islámského umění - Umělecká díla a exponáty představující islámskou kulturu za období 1300 let.
• Mešita Al-Azhar - Nejstarší mešita islámské Káhiry Egyptské muzeum Největší světová sbírka nálezů z dob faraónů. Nejskvostnější je bezesporu expozice egyptského faraóna Tutanchamona, krále 18. dynastie (1347-1339 př. n. l.), prvního a nejstaršího panovníka, jehož nevyloupená hrobka byla objevená archeology. O tento nejúžasnější objev století se zasloužil Angličan Howard Carter v r. 1922, kdy v Údolí králů v Luxoru pod obrovskými nánosy kamení a šotoliny, objevil zavalené schodiště, ne jehož konci nalezl ještě královskou pečetí zaplombovaný vchod od Tutanchamonovy hrobky. Ačkoliv se jednalo o poměrně malou hrobku, vydala neslýchané bohatství a představu o tom, jaké poklady musely být uloženy v hrobkách významných egyptských panovníků. Tutanchamon byl vlastně králem ještě ve svém dětství a vládl pouze 9 let.
• Pyramidy v Gize - patří mezi 7 divů světa. Jsou jedním z nejnavštěvovanějších míst na světě a největší turistickou atrakcí Egypta. Egypťané stavěli tyto mohutné stavby jako gigantická mauzolea pro své krále, faraóny, aby přenesli jejich podzemní hrobky a krypty na povrch zemský a ještě výše, aby se vrcholky těchto nesmírných pomníků dotýkaly samého nebe a duše syna boha, faraóna, duše "ka", měla kde spočinout. Celý komplex pyramid v Gize patřil posledním třem faraónům 4. dynastie - Chufevovi, Chafremu a Menkaurovi, což byl otec, syn a vnuk. Sestává z pyramid, tj. hrobek faraónů, které sloužily rovněž pro uchování solárních bárek faraónů, které měly sloužit k transportu jejich duše "ka" v posmrtném životě a údolních chrámů na břehu Nilu, jenž byly propojeny s pyramidami dlouhými rampami,tzv. přístupovými vzestupnými cestami.
• Citadela - na vršku nad Midan Salah al Din stojí středověká pevnost obehnaná mohutnými hradbami. Byla domovem mnoha egyptských vládců po dobu 700 let. Salah al-Din započal se stavbou Citadely v r. 1176. Cílem bylo opevnit město proti nájezdům křižáků. V průběhu dalších století byla dostavována a rozšiřována o další paláce a budovy. V současné době se v komplexu nacházejí tři mešity a pět muzeí.

Asuán

Tato brána Afriky je světoznámé rekreační středisko, známé především Asuánskou přehradou Ass Sadd El Alli. Z nejdůležitějších památek můžeme vzpomenout Ostrov Slonov s chrámovými stavbami a muzeem, Ostrov Agilkia a Abou Simbel. Po tisíciletí byl Asuán důležitým překladištěm při obchodování s centrální Afrikou. Dnes tu bydlí půl milionu lidí, kteří žijí z turistického ruchu.

Luxor

Monumentální metropole 4000 let staré architektury vystavěná na místě starodávných Théb, dnes nese též označení Veset. Luxor se podobá obrovskému jevišti, na kterém se potkávají naprosto rozdílné herecké soubory. Luxor má přes 100 000 obyvatel, kteří žijí převážně z turistického ruchu. Jeho název je odvozen z arabského Al-Uksur, což znamená paláce, Luxor leží 700 km jižně od Káhiry, malé město na místě starověkých Théb. Město rozděluje Nil na dvě části. Na pravém břehu je dnes Luxor a slavnou minulost připomíná především chrámový komplex v Karnaku. Na levém břehu je Království mrtvých se zádušními chrámy faraónů a hrobkami v Údolí králů.

Chrám v Jarmaku

Chrámový komplex, jehož impozantnost a nepřehlednost překoná všechny naše představy. Desítky egyptských vládců jej po třináct století budovaly a dále rozšiřovaly.Nejslavnější částí komplexu je sloupořadí po obou stranách střední cesty, které začal budovat Ramesse I. se svým syne Sethimem I. a dokončil je faraón Ramesse II.. těchto 134 kolosálních sloupů má obvod skoro 10 metrů a jsou 13 až 24 metrů vysoké.

Chrám v Luxoru

Tento chrámový komplex dominuje centru dnešního města Luxoru. Chrám se začal stavět přibližně v roce 1400 př, Kristem a byl zasvěcen bohu Amonovi, Mut a jejich synu Chonsovi.

Medinet

Habu Chrám Ramesse III., sloužil jako harém a obytný a správní komplex.

Théby

Rozlehlé nekropole v horách na vršcích západního břehu Nilu, kde byli pohřbeni téměř všichni králové Nové říše, ale také četní úředníci a řemeslníci. Faraóni pevně věřili, že tady si mohou být po smrti cestou na věčnost jisti před vykradači hrobek a před světským shonem každodenního života města. obojí byl falešný předpoklad. Hrobky byly velmi brzy vyloupeny a dnes se do odlehlých údolí, kdysi určených za místa posledního odpočinku, valí statisíce turistů.

Hatšepsutin chrám

Třípatrový terasovitý komplex královny Hatšepsut se krásně vyjímá na pozadí skalnatého srázu. Je novátorským dílem počátku epochy, které zůstalo zcela ojedinělé a nenašlo už v pozdějším vývoji odezvy. Bylo opuštěno od klasického motivu pyramidy a před skalní stěnu hory El Qurn byla navršena trojice teras navzájem spojených rampami. Je to snad první případ architektury, jejíž kompozice se váže k okolní krajině, neboť tento chrám by nemohl stát na jiném místě. Chrámový komplex byl obehnán ohradní zdí s dalšími kolonádami a rampami, do vstupní brány se vcházelo alejí sfing. Celý chrám je relativně velice dobře zachován.

Údolí královen

Kolem 80 hrobek královen a královských rodin z 19. a 20. dynastie. Zpřístupněno je pět nejznámějších hrobek. Roku 1255 tu faraón Ramesse II. dal pochovat svou manželku Neffertari. Před několika lety byla tato přepychová hrobka zpřístupněna návštěvníkům.

Údolí králů

Pohřebiště za horským masivem, jehož chodby se symbolicky vinou do hlubin říše mrtvých. Je zde 64 hrobek králů a princů, mezi ně patří i Tutanchamonova hrobka.Údolí neslo také názvy "Město pravdy" či "Brány králů" a ve skutečnosti nebylo ničím jiným než podivným pohřebištěm, městem smrti a nekonečného odpočinku duší králů a faraónů, které pobývají v nitru skal uzavřené v mohutných kamenných sarkofázích dodnes. Izolované údolí na druhé straně hřebenu nad Deir el Bahri se rozvětvuje do východní a západní části, kterým dominuje vrchol hory El Qurn. Většina nejdůležitějších hrobek byla objevena ve východní části. Samotné hrobky se vnořují do nitra skal i 100 m sestupnými pasážemi. Jsou si navzájem velice podobné, liší se pouze svou konstrukcí - obtížemi, které bylo nutno překonávat při vytesávání. Na jejich mohutnost a výzdobu měla vliv i délka vlády a významnost faraóna. V hloubení se střídalo po mnoho let několik vyškolených dělníků a umělci dokončovali úpravu interiéru. Žili se svými rodinami v nedaleké vesnici Deir el-Medina nebo přímo v Údolí králů. Specifickou a jedinečnou výzdobou interiérů hrobek jsou hieroglyfické texty a polychromované barevné kresby znázorňující teologické kompozice. Nápisy na stěnách byly převzaty z prastarých mýtických knih - Knihy podsvětí (tj. toho, kdo vládne podsvětí), Knihy bran (tj. toho, kdo kočíruje královský kočár v podsvětí) a Knihy litanie (tj. slov slunečního boha Re při jeho vlastní cestě hlubina podsvětí).

Memnonovy kolosy

Dvě 18m vysoké sochy sedících postav zpodobňujících faraóna Amenhotepa III, který jimi ozdobil vstup do svého zádušního chrámu. Svatyně zanikla a její zdivo bylo rozebráno již ve starověku. Řekové spojovali tyto osamělé obrovské sochy s mýtem o Memnónovi, etiopském králi a synu bohyně úsvitu Eos., která byla zničena Achillem v Trojské válce. Memnón při své zpáteční cestě z Troje do Řecka zbloudil do Egypta. Říkalo se, že severnější kolos přitahoval za řecko- římských dob obrovskou pozornost, neboť za úsvitu vyluzoval prapodivné zvuky. Řekové věřili, že Memnón každé ráno zdraví svou matku bohyni Eos a ona prostřednictvím rosy oplakává jeho smrt. Je pravděpodobné, že skutečný původ zvuku byl způsoben prudkou změnou teploty za rozbřesku v poškozených částech sochy, která byla několikrát vystavena zemětřesení v období r. 30 př.n.l. Jak svit ranního slunce ozářil rosou nasáklý pískovcový materiál sochy, zrnka písku začala rezonovat a pnutí uvnitř materiálu mohlo budit zdání pláče, nářku či "hudby". Socha však byla opravena římským vladařem někdy kolem 2. stol. n.l. a již nikdo nikdy neuslyšel Memnónův hlas. Memnónovy kolosy jsou nejstarší dochované egyptské sochy, které se staly vzorem k obdobným výtvorům z doby Ramessovců.

Sharm el Sheik

Sharm El Sheikh Vám nabízí jedno z nejkrásnějších a nejslavnějších míst pro potápění. Naleznete zde křišťálově čistou vodu, veliké korály, exotickou podvodní flóru či vzácné druhy tropických ryb. Toto letovisko na jižním okraji Sinajského poloostrova Vám mimo to může ještě nabídnout bělavé písečné pláže položené u zdánlivě nekonečné pouště, s kterou úžasně kontrastuje průzračně čistá modrá voda Sinajského poloostrova. Toto místo je také známo pro své sirné lázně, které mají léčivé účinky na revmatické a kožní choroby.

Hurghada

Vyhledávané přímořské letovisko s dlouhými plážemi, jehož 50 000 obyvatel žije převážně z turistického ruchu. Jedinou atrakcí jsou bílé pláže na pobřeží Rudého moře, korálové útesy, barevnost a rozmanitost podmořského života, horské hřebeny Východní pouště. V centru Hurghady, které se nazývá Al - Dahar, najdete bazary, nejlevnější hotely a tržiště. Hodnota prázdninového času je tu vyšší než jinde v zemi. O zákazníky tu soupeří 100 potápěčských klubů a surfařská střediska.

El Ghouna

Je nově postavené turistické letovisko vzdálené 30 km od centra Hurghady. Město se nachází v oblasti uměle vytvořených lagun, které slouží k romantickým projížďkám na lodičkách. V centru najdete supermarkety, informační centra, restaurace a obchody.